neděle 24. září 2017

Recyklování čtverečků

Tak jsem zase jednou uklízela v syslírně tzn. ve skříni, kde mám uskladněné všechny látky, bavlnky, filcy, pravítka, čajové sáčky, barevné papíry, výplně ;-) Vy kteří nic nevyrábíte ani netušíte, kolik místa to zabere :-)
Jé, kdybych věděla, že už nikdy nic nevytvořím a nic z toho potřebovat nebudu, mám hned o pár volných skříní navíc - a to bydlíme v bytě. Vždyť už manžel hrozí, že mě s tím vystěhuje o patro výš a udělá mi tam "ateliér" se spoustou denního světla :-) - bydlíme v posledním patře bytovky.
- nejhorší je, že nejstarší dcera se pomamila,a taky sbírá kde, co, že se to někdy může hodit na nějaké vyrábění ;-)

No, a jak tak uklízím, objevila jsem krabici se starými vzorníky látek na gauče a sedačky. Různé semiše, plyše, hrubé látky.
A jak jsem je tak rovnala a skládala, napadlo mne, že by z nich mohly být dobré tašky, takové ty, jak já jim říkám HOPtašky - když třeba v létě si jdeme sednou na zahrádku a já potřebuju někam upíchnout klíče, peníze, mobil a kabelka se mi brát nechce. 
Mám pro tento případ v šatně na věšáčku jednoduchou tašku přes rameno - HOPtašku.

To je ale úrodička, že?










neděle 17. září 2017

Pomatené šití

Mám ráda, když mám třeba volné dopoledne a několik hodin na šití bez zbytečného vyrušování.

Žádné:
Mami, pojď se podívat!
Mami, pojď mi to zkontrolovat!
Mami, musím Ti něco důležitýho říct!
Mami, co bude k večeři?
Mami, ... dosaďte si sami dle libosti, vše je správně.

U nás je to jako v tom vtipu, kdy Tati,.... se ozve jen v případě, že jde o následující otázku: "Tati, kde je maminka?"

Takže tatínek se dokáže bez vyrušování podívat na celý tenisový turnaj, kdežto já si ani nestihnu uvařit vodu na čaj.

A to jsem šila nákupky resp. nákupní tašky. Ušila jsem dvě a moc se mi líbily, a tak jsem si střihla ještě na další tři. Jenže ty jsem už po kouskách došívala týden. A jak to tak bývá s vyrušováním, podařilo se mi vytvořit několik fatálních chyb - když máte třeba našitou vnitřní kapsičku dnem vzhůru, je to celkem velký problém a mohla bych pokračovat. Nu, není to nic, co by se nedalo opravit, ale zabere mi to další spoustu drahého času.
A protože mě to naštvalo, potřebovala jsem to vydýchat, a tak se tašky dočkaly dokončení až po dalších 14 dnech, kdy bylo jasné, že už je ze vzteku nevyhodím do koše.
A to jsem kliďas, ale když mi něco nejde, tak jak já chci....


neděle 10. září 2017

Levandulová vůně

Mám ráda levanduli a levandulovou limonádu.

Líbí se mi, jak má drobná kvítka, ale přesto dokáže vytvořit fialové moře. Kytice růží a levandule je nádherná. Mám ráda její vůni - venku, když není tak agresivní. Doma už tak moc ne, ale šatní moly ve skříních mám ještě o mnohem méně ráda, takže tu levanduli toleruji.

Letos jsem z ní vyrobila jak paličky - návod na výrobu třeba tady.

A ještě sáčky - dostatečně romantické, s krajkou a fialovou stužkou.

Usušila jsem jak květy, tak i lístky - uvidíme co bude vonět více.



středa 6. září 2017

Slůňátka na vandru

Nějakou takovou jednoduchou blbinku pro mimísky jsem chtěla ušít od té doby, co se narodila neteř Simonka. Jenže přes prázdniny jsem tomu šití moc nedala, holky byly doma, nebo jsme byli na dovče, tak teď jsem si to vynahradila.
Takže Simonce je už skoro půl roku a sloni jsou už také na světě.

Tyto dva krasavci jsou podle střihu z Mariny, ale na internetu se dá dohledat spousta dalších jednoduchých střihů. Třeba tady, nebo tady.
Stačí najít nějakou příjemnou dětskou látku, obkreslit, sešít, nechat otvor na naplnění vatelínem, přidat dovnitř třeba rolničku, zašít a je hotovo.
Cácorky zase brblaly, že jsou zvířátka bez očiček, jenže mně se líbí i tak.


pondělí 28. srpna 2017

Daruj tašku s Kašparem


Už loni jsem se zúčastnila akce 

Ušij tašku, zaměstnej člověka 2017


Benefice pomáhá lidem, kteří přesto, že pracovat chtějí, zaměstnání hledají stále velmi těžko. Na vině bývají bariéry a předsudky zaměstnavatelů, obtížné slaďování práce a rodiny, nízké sebevědomí i různá společenská očekávání od žen i mužů. Kampaní nabádáme k solidaritě a vzájemné pomoci. „Mít práci“ totiž (bohužel) nemusí být stavem definitivním. Jednou pomůžete vy, podruhé Kašpar vám.
Co můžete udělat?
  • Ušijte tašku na nákup, do města nebo do společnosti. Na benefici Kašparovo taškaření  ji zpeněží a peníze použijí na aktivity vedoucí k zaměstnání.
  • V listopadu se zapojte do on-line aukce TOP designových kousků.
  • Přijďte na benefici do Liberecké galerie v lázních 25. listopadu 2017.
Kontakt:
Petra Hottmarová
petra.hottmarova@centrum-kaspar.cz
Tel.: 731 439 967

Ušité tašky je možné zasílat do 20. 11. 2017 na adresu:                                                              

Centrum Kašpar, z.s.
Kašparova 73
463 12 Liberec 25 – Vesec
Dejte jim vědět, že šijete. Podpoří Vás!

Text převzatý ze stránek centra Kašpar.

úterý 22. srpna 2017

Folklorní slavnosti - dožínky

Dožínky se konají tradičně v Kroměříži koncem srpna.
Je to oslava konce žní. Dříve to byla příležitost pro chasu, pěkně se obléci do slavnostního a jít si zatancovat. V současné době je to spíše udržení tradic spojených s folklorem. Je to jedna z možností obléci se do kroje.
Letos jsem se vzhledem k "mému plánu" ušít si kroj zaměřila na fotografování detailů hanáckého kroje. Zajímaly mne výšivky, ušití taclů, vázání šátků ... No prostě asi všechno.
Samo o sobě to na jednotlivých fotkách nevynikne, a tak jsem si udělala koláže jednotlivých částí kroje, a tam jsou už rozdíly dobře vidět.

Například vestičky - některé jsou z květované látky, některé vyšívané, některé mají ozdobné lemování nebo našité pentle.

 - stejně tak i kabátky starších žen...

Vázání šátků je umění samo o sobě. Každá oblast má jiná specifika při vázání šátku - jen nevím, jestli se to ještě dodržuje.

Krézl typický pro oblast Kroměřížska by měl být velký, zdobený krajkou a spíše položený na ramena - ale byly k vidění i jiné.

Tacle - ozdobné rukávce. Nabírané, zdobené krajkou

A nesmím zapomenout na lidové výšivky

Nádhera a rozmanitost hanáckých krojů je krásná.



úterý 15. srpna 2017

Už se to blíží

Znáte to, nic nedonutí člověka k akci lépe než přiblížení se nevyhnutelného - v mém případě ZAČÁTKU ŠKOLNÍHO ROKU.
Je to neuvěřitelné, jak se to blíží. Ještě nedávno jsem přemýšlela, jak to provedeme, abychom holky na celé dva měsíce zaměstnaly a vyplnili těch několik týdnů. Teď už zbývá jen 14 dnů do konce prázdnin, což mi vždy spolehlivě připomene návštěva obchodů, kde jsou teď přímo u vstupu naaranžovány sešity, aktovky, pastelky a další nezbytné věci.

Kroužků nám naštěstí letos ubude, ale i tak jsem si uvědomila, že budou potřeba další pytlíčky a vaky na tělocvik, a tak jsem po několika měsících vytáhla opět šicí stroj a dala se do toho.





Všechny sportovní vaky jsou momentálně určené k prodeji na FLERU.


úterý 1. srpna 2017

Čas bylinek

Čas bylinek, čas vůní - suším bylinky všeho druhu. Nakládám do olejů nebo do soli, sekám do mražáku.Člověk by nevěřil, kolik se toho na tak malém balkoně může urodit :-)A to ještě přišla sousedka, jestli nechci "trochu bylinek" - z té trochy se vyklubaly skoro 2 košíky...
2 dny jsem se s tím mořila - už jsem voněla jako babka kořenářka :-)
Kopr je naložený v soli.
Sůl mám rozmarýnovou.
Oleje jsou bazalkový s česnekem a saturejkový.
Octy nedělám, ale na ty je specialista babička.
Na okně se mi suší zbytek saturejky, tymián - ten později přijde do sirupu a levandule. Až bude chvilka, budou z ní pytlíčky proti molům.
Z "lavoru" bazalky je pesto.
Horké léto svědčí rajčatům, a tak jich každé ráno sklízím hrst.
Mám ráda léto. Jen by nemuselo být takové horko jako je dnes.
tymián
levandule



Můj stupňovitý stojan na balkoně. Juka mi jaksi odpadla, ale když už jsem ji chtěla odepsat, najednou vyrazil výhon zespoda - tak si ji ještě chvíli nechám :-) I když to vypadá dost zvláště.
Bugenvile má jakousi zvláštní světle žlutou barvu - na jaře opadala a teď ne a ne zrůžovět.

  

Aloe
 
Olivovník

pondělí 24. července 2017

Dovolená v Jizerských horách

Postupně o dovolených projíždíme Čechy a na Jizerské hory padl los tentokrát - protože tam kromě mé maličkosti nikdo z rodiny ještě nebyl.
Tak jsem procházela Libercem a vzpomínala na studentské časy před 20 lety ;-) A vybavily se mi vzpomínky a jména, které odpočívaly někde hluboko :-) A protože je většina nepublikovatelná, tak budu raději psát o dovolené:

Osvědčilo se nám rozdělit dovolenou na dvě části - týden na jednom místě a týden na druhém v té dané oblasti ( i když letos to bylo pouze 11 dnů).
Nejsme nároční potřebujeme jen místo na přespání, kuchyňku a vlastní sociální zařízení (po zkušenosti, kdy jsme žaludeční nevolnost postihla celou rodinu a běhat celou noc na sociálku na patře - no more)

První ubytování - chatová osada Bílý potok. Vyšlápli jsme si na nejvyšší vrchol Jizerských hor - Smrk, vylezli jsme i na Jizeru. Prostě turistická dovolená. Houby jsme nenašli a po cestách jsme uzobávali borůvky, takže jsme se vraceli s modrými pusami. Počasí nám přálo - ačkoliv nebylo moc teplo a pršelo nebo bouřilo skoro každý den, zmokli jsme jen málo - ještě že jsou ty aplikace s předpověďmi počasí :-) Občas některá z cácorek neplánovaně skončila v potoce, ale to k tomu prostě patří. 
A jak můžete vidět, byly i kroupy.
Příjemně nás překvapilo polské městečko Świeradów-Zdrój /je to krásné lázeňské městečko/. I když nás z něho vyhnala bouřka.

A pak jsme se přesunuli do Janova. A pak začal náš "boj" s Libercem - tolik uzavírek, tolik objížděk - a navigace z toho byla úplně trumpachová.

No, ale na Ještěd jsme vylezli. Bílého tygra jsme taky viděli, paní u kasy v botanické jsme přesvědčovali, že když vstupenky kupuje tatínek, ale dovnitř půjde jenom "dámská část", že i tak jsme rodina.

Užili jsme si vlakový výlet do Žitavy a pak parním vláčkem do Oybinu. Tam jsme se opětovně přesvědčili že se musíme předem informovat, jestli je vstup do areálu alespoň na nakouknutí - protože velké prohlídky pro nás nejsou (Nejmladší cácorka dokonce prohlásila o prohlídce na Sychrově, že nejlepší na ní bylo, že byla krátká :-) A to byla speciální prohlídka pro děti - 35 min s namašlenou princeznou)!  

Naši prostřední nadchla lanová centra a neustále někde lezla. IQ landia a Babylon nás v severních Čechách nemohli minout. V prodejně bižu v Jablonci by šlo strávit i celé dopoledne a utratit celou výplatu. Tak si holky alespoň vytvořily šperky - měly tam totiž i tvořivou dílničku. Bylo to bezva a nakonec došlo i na venkovní koupačku v Bedřichově.  

Škoda jen, že je už po dovolené. Tak se jde pracovat a tvořit.           


                                

pátek 21. července 2017

Červnová Paříž

Před měsícem jsme si udělali s manželem výlet do Paříže na prodloužený víkend - bez dětí. Takové druhé líbánky :-) Můj narozeninový dárek.

Byla jsem natěšená, protože ve Francii jsem už sice byla, ale Paříží jsme jen projížděli. A myslím že mě nezklamala.

Eiffelovka mě nadchla, byla jsem unešená ze Sacré Coeur, líbil se mi Montmartre. Viděli jsme toho hodně ale možná víc jsme toho ještě neprošli. Jezdili jsme metrem i vlakem a jednou neplánovaně i taxíkem, to když měl noční vlak výluku a náhradní autobusová doprava nefungovala - taxík za 50€ jsem rozdýchávala ještě dlouho. :-)

Mám averzi k davům lidí, ale některé památky jsme prostě vidět museli a tak jsme to byli nuceni přetrpět. Naštěstí u Eiffelovky po ránu ve všední den moc lidí nebylo, u Notre-Dame fronta postupovala rychle - i když jsem měla obavy jestli mě dovnitř pustí, protože jsem měla tričko bez rukávů a svetřík jsem samozřejmě neměla - vždyť bylo přes 30 stupňů. FrontuSacré Coeur jsme vzdali - ta měla přes několik stovek metrů - už byl pátek, fronta před Louvre byla v tom vedru k nepřečkání a davy na Monmartre jsem se proplétala sama, protože manžel řekl že to nedá a raději na mě počká.

Paříž je nádherná, jen má člověk někdy pocit že už není v Evropě. Ale pocit ohrožení jsem nikdy neměla - tedy když pominu, že jsme se ocitly na vlakovém nádraží u fotbalového stadionu zrovna když končil zápas Franice - Anglie. ;-) Je ovšem nutné si zvyknout na všudypřítomné kontroly do památek /u Eiffelovky byly kontroly i na WC/ do větších obchodů a hlídky ozbrojených vojáků a policistů.

Ochutnala jsem makronky a palačinky, ale jinak mě jídelní lístky hrozně vytáčely, protože jsem si nic nemohla přečíst - neumím francouzsky. Manžel se jen smál. Jemu to prý nepřijde, protože tak to on má všude :-) Takže nakonec jsme skončili v supermarketu /ale na bagetu do pekařství jsem si troufla :-)/ nebo v občerstvení, kde měli jídla vyfocená :-) 

Francouzi jsou neskuteční v tom, kde všude "odpočívají" - v parku pod Eiffelovkou, na louce před Invalidovnou, v parcích jsou k dispozici tisíce židliček a nikoho neudiví, když se prostě někde usadíte a vytáhnete si svačinku nebo knihu. Pohoda.
Jen ty kavárničky jsem nepřekousla - takové to běžné posezení - musela jsem ho samozřejmě odzkoušet - ale: připadala jsem si jako sardinka v konzervě - pidižidlička, pidistoleček, stehýnko na stehýnko se sousedem od vedlejšího stolu, batoh pod židličkou, kolemjdoucí po chodníku ťukali taškama o stolek, před nosem jsem měla čtyřproudou silnici, kde věčně někdo troubil.... Já prostě potřebuju větší volný prostor okolo sebe. Víckrát mě k tomu manžel nedonutil ;-)



čtvrtek 27. dubna 2017

Jarní příspěvek

Velikonoční prázdniny ve východních Čechách. Byla zima, ale počasí bylo sem tam i sluníčkové - ideální na procházky. Po dlouhé době jsem si prošla trasu Skalka - Hroška - Trnov - Ostrov - Skalka.
Na komíně polorozpadlého statku na Ostrově jsou opět čápi. Fotka vpravo.

Není kroj, jako kroj, že! Tento jsem si vyfotila v Pileticích u Hradce Králové na Šrámkově statku. Je úplně jiný než moravské kroje. Je vyšívaný zlatem  se zlatým čepcem. Zřejmě patřil nějaké selce.





















A pak jsem ještě vyhrabala jednu starou fotku - nesmějte se - stačí, že jsem dostala záchvat smíchu já, když jsem se viděla. Ten kroj je pro menší dítko, než jsem byla tenkrát já - samá ruka, samá noha. Kolik mě mohlo být? Asi okolo 14. Ale přesvědčili mě, abych si ho na tu slávu vzala - a takto to dopadlo :-) No alespoň mám na něho památku. Nedávno jsem si ho totiž dovezla domů, abych ho trochu poopravila. Zástěrka je už někde v nenávratnu, sukně se rozpadla, ale bílá halenka a vestička jsou v celkem dobrém stavu, ale věneček je potřeba trochu zrekonstruovat a vyměnit stuhy.
Ale neptejte se mě, kde jsem k němu přišla nebo z jaké je oblasti - no, východočeské. Ale víc nevím.
A když už jsme byli u toho Hradce, navštívili jsme i skanzen v Krňovicích - pečou tam moc dobrý chleba. :-)





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...