pondělí 24. července 2017

Dovolená v Jizerských horách

Postupně o dovolených projíždíme Čechy a na Jizerské hory padl los tentokrát - protože tam kromě mé maličkosti nikdo z rodiny ještě nebyl.
Tak jsem procházela Libercem a vzpomínala na studentské časy před 20 lety ;-) A vybavily se mi vzpomínky a jména, které odpočívaly někde hluboko :-) A protože je většina nepublikovatelná, tak budu raději psát o dovolené:

Osvědčilo se nám rozdělit dovolenou na dvě části - týden na jednom místě a týden na druhém v té dané oblasti ( i když letos to bylo pouze 11 dnů).
Nejsme nároční potřebujeme jen místo na přespání, kuchyňku a vlastní sociální zařízení (po zkušenosti, kdy jsme žaludeční nevolnost postihla celou rodinu a běhat celou noc na sociálku na patře - no more)

První ubytování - chatová osada Bílý potok. Vyšlápli jsme si na nejvyšší vrchol Jizerských hor - Smrk, vylezli jsme i na Jizeru. Prostě turistická dovolená. Houby jsme nenašli a po cestách jsme uzobávali borůvky, takže jsme se vraceli s modrými pusami. Počasí nám přálo - ačkoliv nebylo moc teplo a pršelo nebo bouřilo skoro každý den, zmokli jsme jen málo - ještě že jsou ty aplikace s předpověďmi počasí :-) Občas některá z cácorek neplánovaně skončila v potoce, ale to k tomu prostě patří. 
A jak můžete vidět, byly i kroupy.
Příjemně nás překvapilo polské městečko Świeradów-Zdrój /je to krásné lázeňské městečko/. I když nás z něho vyhnala bouřka.

A pak jsme se přesunuli do Janova. A pak začal náš "boj" s Libercem - tolik uzavírek, tolik objížděk - a navigace z toho byla úplně trumpachová.

No, ale na Ještěd jsme vylezli. Bílého tygra jsme taky viděli, paní u kasy v botanické jsme přesvědčovali, že když vstupenky kupuje tatínek, ale dovnitř půjde jenom "dámská část", že i tak jsme rodina.

Užili jsme si vlakový výlet do Žitavy a pak parním vláčkem do Oybinu. Tam jsme se opětovně přesvědčili že se musíme předem informovat, jestli je vstup do areálu alespoň na nakouknutí - protože velké prohlídky pro nás nejsou (Nejmladší cácorka dokonce prohlásila o prohlídce na Sychrově, že nejlepší na ní bylo, že byla krátká :-) A to byla speciální prohlídka pro děti - 35 min s namašlenou princeznou)!  

Naši prostřední nadchla lanová centra a neustále někde lezla. IQ landia a Babylon nás v severních Čechách nemohli minout. V prodejně bižu v Jablonci by šlo strávit i celé dopoledne a utratit celou výplatu. Tak si holky alespoň vytvořily šperky - měly tam totiž i tvořivou dílničku. Bylo to bezva a nakonec došlo i na venkovní koupačku v Bedřichově.  

Škoda jen, že je už po dovolené. Tak se jde pracovat a tvořit.           


                                

pátek 21. července 2017

Červnová Paříž

Před měsícem jsme si udělali s manželem výlet do Paříže na prodloužený víkend - bez dětí. Takové druhé líbánky :-) Můj narozeninový dárek.

Byla jsem natěšená, protože ve Francii jsem už sice byla, ale Paříží jsme jen projížděli. A myslím že mě nezklamala.

Eiffelovka mě nadchla, byla jsem unešená ze Sacré Coeur, líbil se mi Montmartre. Viděli jsme toho hodně ale možná víc jsme toho ještě neprošli. Jezdili jsme metrem i vlakem a jednou neplánovaně i taxíkem, to když měl noční vlak výluku a náhradní autobusová doprava nefungovala - taxík za 50€ jsem rozdýchávala ještě dlouho. :-)

Mám averzi k davům lidí, ale některé památky jsme prostě vidět museli a tak jsme to byli nuceni přetrpět. Naštěstí u Eiffelovky po ránu ve všední den moc lidí nebylo, u Notre-Dame fronta postupovala rychle - i když jsem měla obavy jestli mě dovnitř pustí, protože jsem měla tričko bez rukávů a svetřík jsem samozřejmě neměla - vždyť bylo přes 30 stupňů. FrontuSacré Coeur jsme vzdali - ta měla přes několik stovek metrů - už byl pátek, fronta před Louvre byla v tom vedru k nepřečkání a davy na Monmartre jsem se proplétala sama, protože manžel řekl že to nedá a raději na mě počká.

Paříž je nádherná, jen má člověk někdy pocit že už není v Evropě. Ale pocit ohrožení jsem nikdy neměla - tedy když pominu, že jsme se ocitly na vlakovém nádraží u fotbalového stadionu zrovna když končil zápas Franice - Anglie. ;-) Je ovšem nutné si zvyknout na všudypřítomné kontroly do památek /u Eiffelovky byly kontroly i na WC/ do větších obchodů a hlídky ozbrojených vojáků a policistů.

Ochutnala jsem makronky a palačinky, ale jinak mě jídelní lístky hrozně vytáčely, protože jsem si nic nemohla přečíst - neumím francouzsky. Manžel se jen smál. Jemu to prý nepřijde, protože tak to on má všude :-) Takže nakonec jsme skončili v supermarketu /ale na bagetu do pekařství jsem si troufla :-)/ nebo v občerstvení, kde měli jídla vyfocená :-) 

Francouzi jsou neskuteční v tom, kde všude "odpočívají" - v parku pod Eiffelovkou, na louce před Invalidovnou, v parcích jsou k dispozici tisíce židliček a nikoho neudiví, když se prostě někde usadíte a vytáhnete si svačinku nebo knihu. Pohoda.
Jen ty kavárničky jsem nepřekousla - takové to běžné posezení - musela jsem ho samozřejmě odzkoušet - ale: připadala jsem si jako sardinka v konzervě - pidižidlička, pidistoleček, stehýnko na stehýnko se sousedem od vedlejšího stolu, batoh pod židličkou, kolemjdoucí po chodníku ťukali taškama o stolek, před nosem jsem měla čtyřproudou silnici, kde věčně někdo troubil.... Já prostě potřebuju větší volný prostor okolo sebe. Víckrát mě k tomu manžel nedonutil ;-)



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...